Každá škola pořádá pro své žáky a studenty řadu exkurzí, aby to, co znají jen teoreticky, poznali i prakticky. Není to jen v přírodovědných předmětech, i humanitní vědy potřebují představit to, co žákům vykládají jejich učitelé, když jim mají nastínit život a dílo Jana Nerudy či Karla IV., historii hradu nebo zámku.

Náš výběr byl jasný. S třídou 3.A jsme si slibovali, že pojedeme někam, kde poznáme historii prostřednictvím vyprávění určité osobnosti. Nápad navštívit panství rodu Kinských, přesněji větve kostelecké, byl na světě, ale s vidinou, že to bude trochu trvat, než nás bude moci provést svým zámkem v Kostelci nad Orlicí sám pan hrabě František Kinský. Dovedeme si představit, že má spoustu práce, jak doma, tak i v rámci města (je nadále starostou), ale přesto jsme to zkusili. A „zvítězili“ jsme!

Dne 3. května jsme vyrazili za nepříliš hezkého počasí na Nový zámek v Kostelci nad Orlicí, kde nás opravdu přesně na devátou hodinu čekal sám majitel, pan František Kinský. Vysoký, usměvavý a vtipný od začátku do konce. Původně jsme si představovali, že se na nás vyčlenil pár desítek minut, ale nakonec to bylo vyprávění na víc než tři hodiny. Na celé prohlídce interiérů domu bylo znát, že jdeme s majitelem, který na zámku a v přilehlém parku vyrůstal, tedy přesněji do doby, kdy jim ho stát v roce 1948 znárodnil a kdy bylo dokonce rozhodnuto, že se do objektu umístí výzkumný ústav chovu prasat. To byla doba!

Nikdy nezapomeneme, jak jsme procházeli krok za krokem opraveným zámkem, a protože jsme se ve škole na exkurzi připravovali (například jsme zhlédli část jednoho dílu seriálu Modrá krev, kde právě F. Kinský provází diváky zkrácenou historií různých šlechtických rodů, tedy i toho svého), věděli jsme, v jakém strašlivém stavu rodina zámek dostala zpět po roce 1989. Podívejte se sami na díl „Kinští“, tam uvidíte hrůznou devastaci!

Dnes je to úžasný prostorný dům, rekonstruovaný podle původních plánů a s inventářem, který se snažili nashromáždit zpět, aspoň částečně. Samozřejmě, že některé věci zmizely nebo byly rozbity, spáleny, zabaveny…, což je nám velmi líto, protože to byly i věci spojené s historií rodu nebo osobního charakteru, které si kdysi úplně cizí člověk dovolil prostě vyhodit nebo přisvojit! Nezapomeňme také na krásný park se starým platanem, upravenými trávníky, na procházející se paní hraběnku Martinu Kinskou, která se s námi zastavila „na kus řeči“, či na roztomilou kavárničku, kterou obhospodařuje Kristián Kinský. A jak vidí naši poznávací exkurzi sami studenti? Zeptáme se jich:

Eliška C.: „Každá z vystavených věcí měla hned větší význam, když jsme k ní znali poutavý příběh. Byť v jediném patře bylo takových věcí mnoho, a tudíž i mnoho osobitých příběhů. I přes to, že prohlídka nebyla krátká, měl pan hrabě Kinský stále o čem mluvit. Musíme zase přijet, nedá se nic dělat! :)“

Stella Marie K.: „Byla to jedna z mála exkurzí, kdy jsem poslouchala každičké slovo s naprostým nadšením!“

Martin R.: „Slyšet výklad o jídelně od člověka, který v ní jedl a učil se stolovat, bylo opravdu zajímavé. Hlavně vlastní vzpomínky!“

Bětka D.: „Je velice zajímavé, když vás někdo po zámku, vypráví příběh každého obrazu a řekne: To je můj děda…to je moje babička… a nejlepší bylo: To jsem já a ty kalhoty si pamatuji dodnes a ještě teď mám pocit, že mě koušou.“

Káťa K.: „Nejvíc mě zaujal rodinný strom, tedy rodokmen Kinských, který sahá až do 13. století a je velmi rozvětvený.“

A co dalšího jsme viděli? Z Kostelce jsme přejeli do nedalekého Rychnova nad Kněžnou, do rodiště spisovatele a novináře Karla Poláčka. Tam jsme navštívili místní, poměrně dokonale zachovanou, synagogu a pak jsme zavzpomínali na jeho dílo před sousoším pěti chlapců, hlavních postav Poláčkova díla „Bylo nás pět“. Exkurze se opravdu vydařila. Na shledanou, pane Kinský!

PhDr. Ivana Syrovátková