2020 Říjen

Zlatá expedice DofE – přechod Orlických hor a zkoumání místních rašelinišť

Přišel podzim a teplé slunečné dny již vystřídalo mokré a studené počasí. Ale kdy jindy splnit naši již dlouho plánovanou expedici a jet stanovat do hor? Teď, nebo nikdy… A tak „dofáci“ z gymplu vyrazili plnit svou dobrodružnou expedici.

Den 1.: Až do vysokých nadmořských výšek…

Přípravy vrcholí a my na poslední chvíli přibalujeme nepromokavé bundy a oblečení do deště. Předpověď počasí na následujících pár dní totiž vůbec nevypadá příznivě. Na nádraží ve Dvoře Králové nad Labem se ještě suší loučíme se svými rodiči a vyrážíme směrem Orlické hory. V tu chvíli jsme ještě netušili, že je to naposled, co máme suché ponožky…

Jednou vlak, třikrát bus a pak už jenom pěšky kus! Zabaleni v pláštěnkách zahajujeme stoupání k Vrchmezí, nejvyššímu bodu v celém okolí. O našem výkonu bylo samozřejmě potřeba dát vědět všem ostatním turistům, a tak jsme na Vrchmezí zanechali svou písemnou stopu a přidali naše jména do knihy v přístřešku. Cestou k Masarykově chatě jsme na prvním rašeliništi Bukačka odebrali vzorku trochu a po pár dalších krocích jsme konečně sundali ty těžké batohy a usadili se v přístřešku u Masarykovy chaty. S hrnkem teplého čaje už jen vyhlížíme kontrolní četu z vedení a chystáme se na první mokrou noc.

Den 2.: Jak lépe začít den než svěžím spánkem pod stolem?

Ano, ano… stále prší. Ale pozor! S jedním rozdílem. Prší ještě vydatněji. Naši střechu, čti plachtu, sfoukl vítr, a že je něco špatně, nám došlo ve chvíli, kdy nám začalo kapat na obličej. Toto nepříznivé počasí nás donutilo zůstat celé dopoledne v přístřešku, kde jsme se snažili udržovat naši tělesnou teplotu při hře s „hakysákem“. No, myslíme si, že i naši vedoucí pochopili, že fotbalisté z nás nebudou. Po teplé ovesné kaši a polévce tedy opět vyrážíme v pláštěnkách a mokrých botách dál po stopách rašelinišť. Opět jsme hned netrefili správnou cestu, ale díky hodné paní houbařce jsme prozkoumali další dvě rašeliniště, Trčkovskou louku a Bedřichovku. Zmrzlými prsty se nám podařilo odebrat vzorky a teď už se rychle aspoň na chvíli schovat! Mokří a promrzlí dorážíme k večeru do Orlického Záhoří, kde jsme po vydatné večeři uvařené na autobusové zástavce byli pozváni mezi čtyři stěny na hrnek teplého čaje. Tímto děkujeme našim vedoucím za příjemnou půlhodinku tepla a vracíme se zpátky ven do stanu.

Den 3.: Houby, bunkry a konečně rašeliník!

Drazí pedagogové si odtáhli z lesa krabici hub a my s těžkými krosnami na zádech táhneme dál za rašeliništi. V plánu jsou dnes dvě, a to Rašeliniště pod Pětirozcestím a U Kunštátské kaple, kde konečně nacházíme rašeliník jako z učebnice! Měříme ještě pH vody a pokračujeme (tentokrát bez pláštěnek) po červené turistické cestě plné bunkrů a cedulí s informacemi, u kterých samozřejmě stavíme. Mužskou částí naší výpravy jsme byly poučeny, že se jedná o předválečné československé opevnění Orlických hor. Nevstávaly jsme tedy dnes zbytečně a u jednoho z bunkrů dnes strávíme i noc. Poslední noc celé naší expedice.

Den 4.: Přišla krize a s ní opět déšť.

Už při prvních paprscích světla balíme spacáky a po poslední snídani uvařené na plynové bombě vyrážíme na poslední etapu naší výpravy. Na Rašeliništi pod Předním vrchem odebíráme vzorky a za stálého deště docházíme se zbytky energie do Rokytnice v Orlických horách, odkud už nám jede spoj do tepla našich domovů. Na nádraží se ještě loučíme s naším vedením, kterému opravdu moc děkujeme za všechnu pozitivní energii, spoustu nezapomenutelných zážitků a v neposlední řadě za švestkové buchty! Děláme posledních pár fotek a spokojeni vyrážíme domů hrdí sami na sebe, co všechno jsme dokázali. Vykročili jsme ze své komfortní zóny a podnikli něco, co bychom bez projektu DofE určitě v životě nepodnikli. Tímto je naše expedice úspěšně ukončena a my nelitujeme jediné její vteřiny.

Eva Žižková, Anna Mokrá, Michal Dohnal

Zlatá expedice DofE 5

Zlatá expedice DofE 4

Zlatá expedice DofE 1

Zlatá expedice DofE 3

Zlatá expedice DofE 2

Zlatá expedice DofE 6

Objevování divů českomoravského pomezí

První podzimní den jsme my, maturanti dvorského gymnázia, opustili školní lavice a objevovali krásy českomoravského pomezí. Jako první na nás čekalo kartografické muzeum ve Velkých Opatovicích. Věděli jste, že v Evropě se nachází pouze tři? Nejvíce nás uchvátila plastická mapa Moravy a Slezska. Další zastávkou byl Památník holokaustu Romů a Sintů na Moravě nedaleko Hodonína u Kunštátu. Zde jsme měli možnost nahlédnout do replik obytných částí pro vězně, které nám rozšířily představy o tehdejší nelehké době. Nechyběla ani sportovní zastávka v podobě Vysočina Areny v Novém Městě na Moravě. Na této exkurzi nemohla chybět ani památka UNESCO. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který patří k vrcholným dílům ve stylu barokní gotiky v Evropě, je plný symbolu hvězdy. Na závěr nás při západu slunce okouzlil rybník Velké Dářko, dříve pokládaný za pramen Sázavy. Se snášejícím se soumrakem naše celodenní exkurze skončila. Vyrazte za poznáním i vy, všude je co objevovat.

Dominika Rezková, Alžběta Blažková