Když se řekne „úniková“ nebo „logická“ hra, tak se asi většina shodne, že to může vyznít nudně. A že to je jen další škola a ne něco, co bych si zvolila jako zábavu. Ovšem od té doby, co jsem šla poprvé na únikovku, kterou pořádají učitelé na mojí škole, se můj pohled na celou věc kompletně změnil a začalo mě to bavit. A prosincová – moje první prezenční – únikovka nebyla výjimkou.

Tématem hry byl Archimedes. Od jeho objevů po jeho samotného, ale skvělé je, jak si naši učitelé vyhráli se zadáním. Úkoly se sice týkaly tématu, ale byly spíše vynalézavé než matematické a u každého byl nějaký příběh, který má s Archimedem spojitost. Kupříkladu se mi hrozně líbil úkol s laserovým paprskem, který jsme měli odrážet od zrcadel k určitému cíli.

Při jednotlivých úkolech se na nás vždy přišli učitelé podívat a snažili se pochopit, jak co myslíme, aby nám popřípadě mohli pomoct. Často jsme se nad danou situací zasmáli, protože jsme byli s učitelem na jiném toku myšlenek. 

Ale aby bylo jasno, hlavní důvod, proč se vždycky ráda hry zúčastním, je, že nikdy nevíte, do jakých situací se dostanete. Nejde ani tak o to, co je vám zadáno, ale jak s tím naložíte. Ani učitelé často netuší, jak můžete při jednotlivém úkolu přemýšlet a co se může stát. Úniková hra proto neskutečně sbližuje naše učitele s námi žáky, protože najednou máme i jiné zážitky než ty školní. A často ty zážitky stojí za to.

Natálie Paříková (3.C)