Škola, můj druhý domov
22 října, 2022 | By Ivo Rejchrt |
„Sranda, příroda, posilovna, výšlap na Sněžku, zmrzlé knedlíky, chemicko-fyzikální pokusy, brouk v posteli…“ To je jen zlomek odpovědí na otázku, co nikdy nezapomeneme z adaptačního kurzu.
Byť proběhl každý jinde, jeden v Hořicích (1.A), druhý v Krkonoších (1.C), mají tyto kurzy mnoho společného – potřebu seznámení se s novými spolužáky a začlenění se do kolektivu, nastavení pravidel a mantinelů, utvoření si prvních společných zážitků, na které budou žáci rádi vzpomínat. Pro žáky je nejdůležitější poznat se, zažít legraci, pobavit se neformálně mimo školní lavice. U mladších žáků je kladen větší důraz na socializaci v nové skupině, proto je jejich adaptační kurz delší. Aktivity na obou akcích byly různorodé, žáci během nich měli získat pocit sebedůvěry a bezpečného prostředí, učit se úctě a respektu k druhým. Environmentální kurz pro 1.C je navíc specifický v tom, že krom výše uvedených věcí se zde žáci zabývají např. rozborem horského potoka, pokusy, orientací v terénu, což vede k poznání světa okolo nás.
Hlavní cíl – stmelit žáky – byl splněn, vždyť je třeba si uvědomit, že žáci tráví ve škole se svými spolužáky třetinu dne a měli by se s nimi cítit dobře. Na základě feedbacku ze strany žáků víme, že si odnesli jedinečné zážitky. A proto můžeme pokračovat… „povídání dlouho do noci, živá pyramida na skále, spánek 30 cm od stropu, ukulele, divadlo, hledání buřtů o půlnoci…“
Mgr. Lucie Strnadová, Mgr. Petra Weymanová